Eduin hodnotí setrvalou spokojenost veřejnosti se stavem školství jako slabinu. Zcela v souladu se svým mottem „Vzdělání je i naše věc“ vzdychá: „Bez politické objednávky nelze očekávat snahu o politická řešení, vyšší investice a vyšší progresivitu.“
Kapitolka v „Auditu“ je to úplně kraťounká, sotva dvě tři věty. Takové zanedbatelné Nic, a přesto hovoří o vlivu Eduinu víc, než desítky dalších stran „Auditu“. Myslela bych si, že je skvělé, když se značná část společnosti na něčem shodne. Je v tu chvíli na čem stavět, jsou položeny základy, s kterými se ¾ společnosti ztotožňují, bavme se tedy o nástavbě, úpravě, změnách. Loajální studenti (dětí se průzkum netýkal), učitelé a rodiče drží celý systém pohromadě a právě díky nim zatím vzdělávání u nás funguje třeba takto:
Ač jsou zprávy v médiích leckdy značně tendenční, vykreslující zdejší školství jako neperspektivní hrůzu, stále ještě jsme v mezinárodním srovnávání nad průměrem všech testovaných zemí i v rámci OECD. Naši maturanti úspěšně absolvují univerzity včetně zahraničních. Naši technici se podílejí na vývoji a výzkumu. Naši lékaři i sestry jsou žádaní jak u nás, tak ve světě. Donedávna jsme měli unikátní propracovaný systém speciálního školství včetně kvalitně vzdělaných pedagogů. Naše mateřské školy opouštějí předškoláci perfektně připravení na vstup do 1. třídy. U nás vyučení fachmani jsou žádanou komoditou, stejně jako personál na střední úrovni řízení. Naši studenti bodují v mezinárodních soutěžích a stávají se členy mezinárodních výzkumných týmů.
Při tom všem je náš vzdělávací systém prostupný (ač se nám „Audit“ snaží podsunout opak) a žádný jeho stupeň neodsoudí jedince doživotně k nevzdělanosti. Každý, kdo se rozhodne získat prakticky kdykoli v průběhu života formální vzdělání, se může zapojit do systému v příslušném stupni a pokračovat tak vysoko, jak mu jeho možnosti a schopnosti dovolí. Jen chtít!
Proč by neměla být většina společnosti s tímhle spokojená a co na tom vadí Eduinu? Když je většina společnosti spokojená, co opravňuje Eduin tlačit na pilu s všemožnými způsoby zkoušet prosadit „nové komplexní vymezení a proměnu cílů, obsahu vzdělávání a způsobů učení“?
Samozřejmě, že můžeme být ještě lepší a je dobře, že se alespoň někdo pokouší o definici potíží a dalších možností. Jenom pozor, aby se vizionáři neocitli tak mimo, že ostatní je už ani nevidí, natož aby se je pokoušeli následovat. To by pak společnosti byly všecky vize platné jak pamlsková vyhláška.