Jedním z přínosů covidové doby ve školství bylo prý výrazné zlepšení počítačové gramotnosti učitelů. Naučili se mimo jiné dohledávat na internetu výukové materiály, sdílet je a obohatit tak výuku o nové prvky. Podívejme se, jak se tato nová dovednost českých učitelů odráží v praxi:
Na internetu je video s názvem Velká Morava – povídání + písemka, trvající 49 minut. Tak paní učitelka pustí devítiletým dětem toto video se zadáním, aby se pokusily co nejvíce si toho zapsat a odejde ze třídy. Psát si poznámky u výkladu je dovednost, s níž mají mnozí vysokoškoláci potíže a kterou čtvrťáci vůbec nemohou zvládnout. Video pak končí otázkami, na které mají děti odpovědět do sešitu – a chvilku po zadání otázky je ve videu uvedena i správná odpověď. Dítě má tedy v sešitě z kapitoly Velká Morava zapsáno 10 odpovědí, leč bez otázek, takže je sešit coby zdroj informací k opakování doma nepoužitelný. Některé děti doma zasednou a spolu s rodiči si výpisky doplní. Většina to ale neudělá.
Následnou velkou opakovací písemku z období starší doba kamenná – rozpad Velkomoravské říše táž paní učitelka také stáhne z internetu, ovšem z jiné webové stránky. Autorka této písemky se ptá “svých” dětí pravděpodobně na to, co jim sama odvykládala a není zodpovědná za to, že jiné děti se s některými pojmy dosud nesetkaly a nemohou tedy znát správnou odpověď. Příklad za všechny: “Říši Velkomoravské vládl rod Mojmírovců”. Děti na všechny otázky v testu měly odpovídat pouze ano – ne. Potíž je v tom, že v učebnici ani v pracovním sešitě Hravé vlastivědy od nakladatelství Taktik se pojem Mojmírovci vůbec nevyskytuje. Řekneme si, že naučené dítě si odvodí, že linie Mojmír I. – Rastislav – Svatopluk – Mojmír II. by se snad mohla nazývat Mojmírovci. Avšak kolik devítiletých dětí je schopno této úvahy? A jaká je správná odpověď z možností ano – ne na větu: “Pravěk je období před naším letopočtem,” když v učebnici je uvedeno, že Slované přišli na naše území v šestém století a jejich příchodem končí pravěk a začíná středověk? Pro zkušené studenty, tvůrce přijímačkových či maturitních testů a bystřejší dospělé není potíž chyták odhalit a odpovědět. Přísně logicky vzato je správná odpověď “ano”. Jenže logika prvostupňových dětí funguje jinak. Pravěk je období před naším letopočtem, ale taky našeho letopočtu, správná odpověď je tedy “ne”. S tímhle dětským uvažováním by ale mohla mít prvostupňová učitelka zkušenosti, ne? Protože jestli ne, proč se tak urputně bránit nástupu neučitelů do škol? V čem by se měla projevit jejich nekvalifikovanost, když jsou kvalifikované a zkušené učitelky ochotné předvést tohle a ani se za to nestydět? Takovou práci by zvládl průměrný maturant.
Jiná paní učitelka stahující písemky z internetu využívá stále touž webovou stránku, což osmáci odhalili během dvou týdnů. Někteří si hbitě stáhli všechny písemky vč. odpovědí do mobilů a od té doby bezchybně opisují veškeré výsledky. Paní učitelka ovšem vybírá písemky poté, co jí je odevzdali nejrychlejší žáci, a tak ti, kteří nad otázkami přemýšlí a neopisují odpovědi, nejsou sto dostát časové dotaci ani brilantním odpovědím z internetu. Po upozornění, že tohle se v její třídě děje, nezpochybní paní učitelka způsob zadávání písemek ani úroveň kontroly opisování ve svých hodinách, ale rozpoutá ve třídě peklo s cílem zjistit, které děti se provinily. Sama opisuje písemky z internetu a chce trestat děti, které dělají úplně to samé jako ona – opisují písemky z internetu. Jde jim úspěšně příkladem.
Tyto způsoby “výuky” či zkoušení kladou nesmírné nároky na rodiče, kteří po odpoledních či večerech suplují práci učitelek. Děti namísto krátkých domácích úkolů, odpočinku a sbírání sil na nový školní den absolvují v podvečer vyučování znovu, tentokrát s rodiči či staršími sourozenci. Jenže kolik rodin takto funguje? Kolika dětem se dostane potřebných informací a jejich utřídění, kolik z nich je rodiči připraveno na písemku? Tak již v devíti letech spousta dětí “odpadá”, zařazují se mezi “slabé či špatné” žáky jen proto, že někteří učitelé dlouhodobě a systematicky zanedbávají svou práci a zcela rezignují na svou roli.
Je to také další z důvodů, proč by měly smysl jednotné osnovy a jednotné výukové materiály. Pokud by povinné učivo zahrnovalo cca 90% přímé pedagogické práce, učitelům by pořád zbýval prostor pro obohacení výuky. Ať ji klidně doplňují videi, novými materiály, besedami, exkurzemi.
Pro učitele, kteří nejsou kreativní, nemohou věnovat čas hledání podnětů pro výuku jinde než na internetu, jsou unavení, anebo si jednoduše nechtějí komplikovat práci čímkoliv nad rámec povinného, by byly připraveny pevné osnovy včetně vycizelovaných výukových materiálů a metodických sešitů, které je bezpečně povedou. Jako rodiče koneckonců nepožadujeme od učitelů jakýkoliv nadstandard, pouze solidně odvedenou práci. A slušné chování. Ale o tom zase někdy příště.