Vážený pane Feřteku,
reaguji na Váš článek Na střední školu bez rodičovských infarktů? Šance tu je, který jsem prostudovala na stránkách eduin.cz (https://www.eduin.cz/clanky/tomas-fertek-na-stredni-skolu-bez-rodicovskych-infarktu-sance-tu-je/).
Vrátím se k několika Vašim výrokům:
“Podobně by bylo dobré, kdyby základní školy nebyly nucené k dostihům v přípravě na testy z matematiky a češtiny, což výrazně komplikuje kvalitní výuku v posledních dvou ročnících.”
V letošním roce vychází z 9. třídy naše třetí dítě a ani v jeho případě, stejně jako u dvou starších dětí, žádná z jejich škol nijak nezohledňovala přijímací zkoušky. Jedna ze škol nabízela přípravné semináře na JPZ – jednou za 14 dní 45 minut matematika a jednou za čtrnáct dní 45 minut čeština. Pro zájemce za 200,- Kč. O žádných dostizích nemůže být řeč. Výuka běží dál jako obvykle. Jedná se o úplně obyčejné základky ve středně velkém městě, nic mimořádného v žádném směru.
Jistě máte hojné zkušenosti se základkami, ve kterých žáky na přijímačky opravdu razantně připravují a výuku přizpůsobují dětem mířícím na maturitní obory. My z vlastní zkušenosti i z doslechu víme, že je též nemalé množství škol, kde učitelé o JPZ jakoby nevědí a je na žácích (a jejich rodičích), jestli a jak se na přijímačky připraví.
Nevím, jak jsou školy “nucené k dostihům”, kdo je nutí a proč se školy nutit nechají. Pokud podléhají tlaku rodičů, z čeho usuzujete, že by se situace změnila v okamžiku odstranění JPZ? Titíž rodiče by stejně dobře a vehementně mohli nutit školy, aby děti připravovaly na pohovory, na OSP, vytvářely s nimi portfolia – v čem by měl tkvět ten rozdíl?
2.
“Za prvé, že Cermat rozšíří paletu testů například o cizí jazyky, informační gramotnost nebo obecné studijní předpoklady. Což by znamenalo, že střední škola by si mohla i v rámci jednotné zkoušky poskládat testy podle své potřeby.”
To je pro nás úplně zabijácký návrh. Vezměte si průměrnou základku v pohraničí, složení učitelského sboru a předměty jako informatika nebo cizí jazyky. Umíte si představit, jak to tady vypadá? Děti konkrétně z informatiky neumějí vůbec nic, ředitelé nemohou sehnat vhodné učitele, učebnice na informatiku nejsou, některé děti nemají přístup k windows a rodiče jim s tímto předmětem nepomohou. Jazyky to samé v bledě modrém: prospívají děti, jejichž rodiče buď sami jazyky umějí, anebo jsou schopní svým dětem zajistit doučování.
Nevím, podle jakých škol modelujete své návrhy, za nás směřují jednoznačně ke zvýhodňování již zvýhodněných dětí. Tímto návrhem nejen neodstraňujete nerovnosti, Vy je ještě prohlubujete. Jsme moc rádi, že JPZ jsou právě z češtiny a matematiky, předmětů, které mají děti od první třídy a na něž se ve školách klade veliký důraz. Navíc vše nastudované z přijímaček obě naše starší děti začaly od prvního ročníku gymnázia okamžitě využívat, tedy to nebylo učení pro učení.
3.
“A za druhé, naprosto zásadní je zrušit povinnou šedesátiprocentní váhu jednotných testů v celém přijímacím řízení. Právě povinná váha, kdy o přijetí více než z poloviny rozhoduje státní test, způsobuje enormní tlak na základní školy. Všechny děti musí přeskočit stejnou laťku, ať jdou na jakoukoli školu.”
O přeskakování jednotné laťky samozřejmě nejde, protože žádná laťka neexistuje. Při absenci minimální hranice pro přijetí do studijního oboru, tzv. cut-off score, zůstávají mezi přijatými dětmi enormní rozdíly: zatímco pro přijetí na dobré pražské gymnázium je zapotřebí nejméně 75-80 bodů z JPZ, jinde stačí pro přijetí čtvrtina. Děti při přijetí na některé školy prokazují přinejmenším spornou, často však nedostatečnou schopnost studovat: buď se na JPZ nejsou ochotné nebo schopné připravit. Ano, jsou přijaté, odstudují čtyři roky, a pak začnou potíže s maturitou. A ozývá se ten samý argument: proč mají mít stejné požadavky na maturitu gymnazisté i kadeřnice. No právě proto, že se jedná o maturitu. Jestliže má mít maturita hodnotu, musí být všeobecně jasné, že její držitel prokázal nějaké konkrétní schopnosti.
Hledáte způsoby, jak zbavit děti i rodiče stresu z přijímaček, a zároveň navrhujete zrušení 60% povinné váhy JPZ. Děti se nyní mohou hlásit na dvě, výhledově na tři střední školy. Jak mají ke všem povinnostem 9. ročníku ZŠ ještě pojmout třeba tři rozdílné přípravy na tři střední školy?Vždyť tohle opatření jim tenzi musí jedině zvýšit! Zatímco v tuto chvíli se připravují na testy z češtiny a matematiky a získané dovednosti uplatní při přijímačkách na všechny školy, Vy navrhujete, aby se připravovaly třeba na pět předmětů (Č, M, I, OPS, jazyky), případně pohovory či portfolia. To je plnohodnotná práce na několik hodin denně.
4.
“Návrh úpravy přijímaček předpokládá, že bude zrušena povinnost započítávat známky ze základní školy, ale zůstává ta možnost. Bohužel.”
To je pro nás veliká úleva. Je to jedna kotva, s kterou děti mohou počítat, než přistoupí k psaní JPZ. Makají celé roky na základce, v posledních dvou letech si hlídají každou známku a jsou moc rády, že se o tuto svou historii mohou při přijímačkách opřít. Naše základky ani náhodou nedají dětem nic zadarmo, o nějakém zvýhodňování si deváťáci mohou nechat leda tak zdát. Děti z průměrných škol totiž často žádné jiné karty, s kterými by mohly hrát, nemají. A Vy jim teď svými návrhy chcete sebrat i to málo, co vlastní prací získaly.
Shrnuto:
Nyní se děti hlásí na dva maturitní obory. Většina škol započítává JPZ, vysvědčení a olympiády. Dítě samotné se v tomto systému může dobře orientovat, na JPZ ze dvou předmětů se dá celkem obstojně připravit.
Systém přehledný, otevřený, přístupný většině dětí.
Ve Vašich návrzích se děti budou hlásit nejspíše na tři maturitní obory. Každá škola si bude modelovat přijímací podmínky sama. Ze všemožných předmětů, jejich kombinací, pohovorů apod.
Děti si budou muset zjišťovat, která škola má jaké přijímací podmínky a připravovat se na několik různých typů přijímaček. Samozřejmě budou taktizovat, nebudou riskovat, že se nestihnou připravit na různé varianty a některé školy vynechají ne proto, že by neměly schopnosti je vystudovat, ale nebudou se umět na ně dostat.
Systém komplikovaný, nepřehledný, jednoznačně zvýhodňující děti z dobře situovaných rodin.
To je cesta, na kterou jste se chtěl svými návrhy dostat? Kam vlastně jako společnost změnami JPZ míříme a kam chceme dojít? Složité otázky, ale dokud se neshodneme na odpovědích, všechny návrhy jsou střelbou naslepo s nedozírnými následky.
S přátelským pozdravem
Laďka Ortová
PS: Nejen na téma JPZ prakticky neprobíhají veřejné debaty, nejsou slyšet oponentní hlasy. Obávám se, že lidé nesouhlasící s prezentovanými názory nemají platformu, na které by mohli vstoupit do diskuse, doptávat se, argumentovat. Většina internetových deníků a týdeníků dávno zrušila diskuse pod články, včetně eduin.cz. Tak se může snadno stát, že spojení “všeobecná shoda”, popř. “obecný souhlas” neznamenají shodu většiny zainteresovaných, ale pouze té jejich částią, která má přístup do médií, k úředníkům, ministrům, zkrátka do míst, kde se o zásadních změnách rozhoduje a odkud se také ovlivňuje veřejné mínění.