„Audit“ 2019: Frontální výuka a známky – Atributy kacířských škol

Audit“ vzdělávacího systému 2019 se v podkapitole Slabiny dopustil veskrze aktivistického, nepodloženého a manipulativního hodnocení výukových metod na školách. Srovnává bez jakýchkoliv podkladů státní školy (to jsou pochopitelně ty zpátečnické s převládající frontální výukou) s alternativními (ty naopak koncentrují moderně pedagogické postupy). Celá podkapitola nese název „Nedostatečná podpora moderní pedagogiky, přetrvání frontální, transmisivní výuky s dominancí učitele na základních i středních školách; koncentrace moderní pedagogiky v alternativních školách“.

Začněme popořádku:

  1. Nedostatečná podpora moderní pedagogiky – z „Auditu“ není jasné, co znamená „nedostatečná“. Jak se měří podpora moderní pedagogiky, kde je ukotveno množství dostatečnosti či nedostatečnosti, kdo to posuzuje a kde se o tom můžeme dočíst? Tím se „Audit“ nezabývá, prostě to konstatuje: Když to tady píšeme, tak to tak je.
  2. Přetrvání frontální, transmisivní výuky s dominancí učitele na ZŠ i SŠ. Stačí si pustit jakýkoliv zahraniční film ze školního prostředí nebo na youtube videa ze škol v různých zemích, a lze snadno a rychle konstatovat, že převládá frontální výuka, dříve i dnes. Přes její nevýhody nemá smysl ji zavrhovat a démonizovat, byla a je přítomna ve všech školách.
  3. Koncentrace moderní pedagogiky v alternativních školách. Tato věta bez uvedení definic nemá smysl: co znamená koncentrace, co přesně je moderní pedagogika a jak poznáme alternativní školu? A je dobře, že se na alternativních školách koncentruje moderní pedagogika nebo není?

Tolik k pouhému názvu podkapitoly. Jak v komentáři k této podkapitole píše Stanislav Štech: „Celkově je toto téma hlavně ideologickým, nikoli odborným tématem.“

I další formulace stojí za prozkoumání. Eduin si hned v prvním odstavci stěžuje: Ve vyučovacích hodinách nejsou cíleně rozvíjeny postoje a dovednosti žáků, dominantní je zaměření na znalosti.“ Tak to je přesně to, co od školy očekávám. Naprosto nestojím o to, aby škola cíleně rozvíjela postoje mých dětí. Tuto oblast považuji za výsostné území rodiny a rozhodně odmítám akceptovat či diskutovat s vyučujícími o postojích, které chtějí předávat mým dětem. Ví Eduin bezpečně, že si většina rodičů přeje, aby škola cíleně rozvíjela postoje jejich dětí?

„Žáci nejsou vedeni k aktivní účasti v procesu hodnocení, pro jejich sebehodnocení a vzájemné hodnocení jsou vytvářeny příležitosti spíše ojediněle.“ Moderní žákovské knížky a pracovní sešity se tento přístup bohužel pokouší změnit: děti mají vybarvovat smajlíky podle toho, jak si myslí, že se jim konkrétní látka daří a popisovat, co by chtěly změnit a čeho by chtěly dosáhnout. Problém nastává u všech učitelů, ke kterým dítě nemá důvěru (a nenalhávejme si, že všichni učitelé na škole si sednou se všemi dětmi): dítě se nechce otvírat učiteli více, než je nezbytně nutné, nechce s ním sdílet svoje cíle, nechce, aby jej učitel nutil formulovat důvody neúspěchu apod. Proč se v tom vrtat? Proč dítě vystavovat takhle velké emoční zátěži? Má Eduin při formulování těchto „slabin“ představu o všech důsledcích, které by z přijetí změny mohly vzejít?

„Audit“ zmiňuje též absenci formativního hodnocení: „Formativní hodnocení jako účinný nástroj sledování a hodnocení pokroku žáků a jako prostředku k poskytování zpětné vazby o vzdělávacím pokroku a pro posílení motivace k učení v práci učitelů absentuje.“  Školy mohou poskytovat formativní hodnocení, ale často jej odmítají děti, rodiče i učitelé. Co kdyby Eduin použil jednu z vzývaných měkkých dovedností, naslouchal a respektoval, že přes všechnu jeho buldočí snahu jsou lidé, kteří upřednostňují sumativní hodnocení před formativním? A jsou, považte, i děti, které na prvním stupni chtějí známky. Stačí si vzpomenout, jak směšně dopadl pokus zrušit na prvním stupni ZŠ známkování.

Tato kapitola nejvíc z celého „Auditu“ ukazuje na jeho slabiny: nejedná se o analýzu měřitelných, všeobecně přijímaných a kvalitně zformulovaných dat. „Audit“ je shrnutím názoru Eduinu na český vzdělávací systém a snahou o jeho dalekosáhlou proměnu. Na základě čeho Eduin předpokládá, že činí dobře a kdo bude za případné fiasko zodpovědný?

Napsat komentář