„Audit“ 2019: Proměna cílů a obsahu vzdělávání – Nevzdělanci na obzoru

Proměnu cílů, obsahu vzdělávání a způsobů učení zařadil „Audit“ do kapitoly Příležitosti. Já bych je naopak zařadila do kapitoly Hrozby.

Ani ve Strategii 2030+ , na kterou se „Audit“ odvolává a na jehož přípravě se Eduin zásadní měrou podílel, ani v samotném „Auditu“ nejsou předloženy argumenty pro změny obsahu a cíle vzdělávání. Prostě se napíše, že je to zapotřebí a basta. Konkrétně to dle „Auditu“ znamená „zvýšení důrazu na rozvoj gramotností a kompetencí, na úkor předávání informací a znalostí“.

Nikde není odůvodněno, kdo si to takto přeje, co si od toho slibuje, jak bude vypadat absolvent českého vzdělávacího systému po maturitě či vysoké škole, jak to všechno přispěje ke konkurenceschopnosti ČR, jak bude zaručena kompatibilita s jinými vzdělávacími systémy a proč se má utváření postojů ve škole nadřazovat získávání vědomostí.

Pro vyjasnění termínu kompetenční model poslouží výmluvná citace ze Strategie 2030+:

„K osvojení kompetencí pro aktivní občanský život bude možná důležitější než učivo zažívat školní komunitu jako demokratické společenství rovnoprávných partnerů, pro kompetence v oblastech trvale udržitelného rozvoje společnosti a osobního zdraví zase mohou být významnější činnosti v přírodním prostředí a vedle vyučování najde své místo i rehabilitace hry.“ 

Jak tohle všechno pomůže ČR ke konkurenceschopnosti? Jak budou naši žáci připraveni na studium třeba i na prestižních světových univerzitách? Proč chceme nahradit kdysi kvalitní střední odborné školství hrami? Jak se tahle generace uživí?

Škola jako společenství rovnoprávných partnerů je iluze. Škola má za dítě zodpovědnost, dítě za školu nikoliv. Tím je zcela mimo diskusi, zda se jedná o rovnoprávné partnerství a podobné postuláty jen matou děti, rodiče a nakonec i učitele. Mluvme o respektujícím přístupu, nikoliv o rovnoprávnosti.

Jako rodič si výslovně nepřeju, aby škola vedla moje děti VÍCE k osvojení kompetencí pro aktivní občanský život. To si vyřídíme doma, nebo na skautu. Od školy očekávám, že škola mé děti naučí cizí jazyky, matematiku, češtinu, zeměpis a další předměty. Naprosto samozřejmě se zároveň s tím budou učit sbírat a vyhodnocovat informace, kriticky myslet, spolupracovat ve skupině a rozvíjet vytrvalost, zodpovědnost, soustředěnost a soustavnost. Stejně jako dosud. K čemu tolik zbytečných řečí o gramotnostech a kompetencích?

Znovu: K čemu všechen ten tlak na proměnu od znalostního ke kompetenčnímu modelu?

Učitelé kompetenční model nepřijali, jak si stěžuje Strategie:

Nemalá část pedagogické veřejnosti považuje kompetenční pojetí po jeho zavedení za new speak znevažující znalosti jako základ výuky a jsou k celému konceptu rezervovaní …“

Samozřejmě! Na znalosti a dovednosti se dá sáhnout, dají se změřit, dají se uplatnit i v zahraničí, definují absolventa jednotlivých stupňů škol. Naproti tomu kompetence i gramotnosti jsou jen přívažkem znepřehledňujícím RVP i ŠVP, blábolivou vsuvkou, pod kterou se dá schovat cokoliv.

„Audit“ píše: „Dlužno podotknout, že nedostatečné kapacity v jednotlivých školách, které český kurikulární model předpokládá, tedy schopnost vytvářet vlastní, od ostatních škol odlišný vzdělávací program (ŠVP), byly reflektovány a školám má být nabídnuta výrazně větší podpora při přípravě vlastních vzdělávacích plánů.“

V jiných kapitolách se mohutně argumentuje ve prospěch rovných příležitostí ke vzdělávání, Strategie 2030+ si to dokonce vytkla jako jeden ze svou hlavních cílů. „Audit“ navrhuje zrevidovat jednotné přijímací zkoušky, existenci víceletých gymnázií, zavrhnout cut-off skóre při přijímání na střední školy a varuje třeba před vnitřní i vnější diferenciací škol – to vše ve jménu rovných příležitostí pro úplně všechny děti. A najednou chce poskytovat školám podporu k vytváření ŠVP odlišného od ostatních škol. Takže školy se od sebe budou díky ŠVP lišit, což Eduin kvituje a ještě jim v tom chce pomáhat, a přitom chce, aby všechny děti měly přístup ke srovnatelnému vzdělání. Podivuhodné.

Přechod ke kompetencím na úkor znalostí a dovedností považuji za největší hrozbu jak ve Strategii, tak v „Auditu“. Věřím, že zodpovědní lidé na MŠMT a ve sněmovně takovou proměnu nepřipustí a tuto cestu buď úplně zavrhnou, anebo budou trvat na lepším odůvodnění, analýzách dopadů (zpracovaných 2-3 konkurenčními společnostmi), pilotáži a širší shodě s laickou i odbornou veřejností.

Napsat komentář