„Audit“ 2019: Střední článek podpory – Trojský kůň českého školství

Eduin a autoři Strategie 2030+ chtějí zřídit tzv. střední článek podpory s cílem prosadit změny ve vzdělávání a proměnit tak školství dle vlastních priorit.

Podle „Auditu“ 2019 i podle Strategie 2030+ má být Střední článek podpory (dále jen SČP) organizací s pobočkami až na úrovni obcí s rozšířenou pravomocí, jichž je v ČR 205. Má být organizační složkou MŠMT – její pracovníci tedy budou mít status státního úředníka – a přitom by měla disponovat rozsáhlou autonomií a být „do jisté míry“ na MŠMT nezávislá. Placená ovšem z veřejného rozpočtu. Komu peníze potřebné na kanceláře, vybavení, provoz, platy, další vzdělávání atp. budou chybět?

Eduin se vůbec netají úmyslem přes SČP proměňovat české školství ke svému obrazu.

„Pro nastartování a dosažení jakýchkoliv změn ve výše popsaných tématech tohoto auditu – tedy od proměny cílů, obsahu a způsobů vzdělávání, přes proměnu přípravy ředitelů a učitelů, otázku zkvalitnění a systémového zakotvení principů společného vzdělávání, podpory poradenství (především školního), postupné institucionalizace školské sociální práce či obecného přizpůsobení role vzdělávacího systému a vzdělávacích institucí jako poskytovatelů celoživotního vzdělávání (viz dále) – je zcela nezbytné vytvoření středního článku podpory škol v území.“

Jinými slovy: Eduin chce změnit školství podle svých představ. Zřídí tedy pod ministerstvem organizační složku, vybaví ji pravomocemi, rozsáhlou autonomií a účinnými nástroji a vše půjde jako po másle. Kdo ale bude za výsledky práce SČP zodpovědný? Jak se ty výsledky budou měřit a jak kontrolovat? Kdo bude zodpovědný za změny, který SČP přinese? To samozřejmě „Audit“ ani Strategie 2030+ neřeší.

Eduin se k ničemu nezavazuje. Stokrát dokola omílá slova koordinace a spolupráce: podpora koordinace, koordinace záměrů, koordinace metodické pomoci, koordinace aktivit, podpora pozitivních inovací a pomoc s implementací Strategie 2030+. Doslova píší:

„V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že významný podíl (či spíše většina) z níže popsaných oblastí činností středního článku podpory (tedy jeho pracovníků) bude stavět na koordinační, organizační a informační roli a spolupráci a provázáním s činnostmi a kapacitami stávajících institucí a jednotlivců – odborníků a praktiků. Právě jejich znalosti, dovednosti a působnosti bude střední článek školám zprostředkovávat a koordinovat jejich co nejefektivnější využití.“

„Audit“ ani Strategie 2030+ se nezabývají „možností“ či „povinností“ ředitelů základních a středních škol se SČP spolupracovat. Mohli bychom tedy žít v iluzi, že bude možné SČP v daném území prostě ignorovat či využívat jeho nabídku výhradně dle vlastního uvážení. Ouuuu, chyba lávky! Eduin jde ještě dál – i SČP přeci potřebuje podporu, takže zřídí ještě vyšší organizační složku, tzv. superintendanty. Tito lidé budou odpovědní za kvalitu škol v (daném) území. Takto popisuje Eduin v „Auditu“ svou vizi:

„Superintendanti – jednalo by se o vysoce profesionální (pedagogické) pracovníky, kteří by vytipovaným školám, které vyžadují největší díl podpory, po vstupní diagnostice a analýze poskytli střednědobou mentorskou a konzultační podporu na úrovni učitelské i ředitelské s cílem skrze nejlepší praxi co nejefektivněji dosáhnout co největšího pokroku a kompenzaci nedostatků. Pokud by byl střední článek stanoven jako odpovědný za kvalitu škol v území, právě on by měl pravomoc superintendanty na konkrétní školu povolat a zásah koordinovat.

Takže odbřemeněním (viz Strategie 2030+) ředitelů se myslí sebrat jim zodpovědnost za kvalitu práce jejich školy, možnost vést školu dle jejich nejlepšího vědomí v souladu se školským zákonem a stanovovat, s kým jejich škola (ne)bude spolupracovat, jaké zvolí pro svou školu metody práce, jakou měrou se bude věnovat odstraňování nerovností v přístupu ke vzdělávání atp.

Nevím, jak se tato vize zamlouvá ředitelům, ale mně jako rodiči se nezamlouvá vůbec, a to z úplně jednoduchého důvodu: Kdykoliv jsem potřebovala se školou cokoliv řešit, šlo to většinou hladce s třídní učitelkou, vedoucí předmětové komise, zástupkyní, popř. ředitelem školy. Ten byl jednoznačně zodpovědný za chod a směřování školy a též plně kompetentní řešit vzniklé potíže, jednotlivosti i systémové věci. Byl to jeden člověk, s kterým bylo možné vše vyřešit a kdo potřeboval, mohl se dále obrátit na školskou radu, ČŠI, zřizovatele či „na kraj“. Je nabíledni, že v novém uspořádání bude každý jednotlivý rodič jednat se superintendanty, či jakýmsi středním článkem kdesi na úrovni obce s rozšířenou pravomocí. Ředitel bude moci (nucen) kdykoliv říci: Já nic, to musíte na střední článek podpory. Popř.: Mně se to také nelíbí, ale nemohu s tím nic dělat, jděte jednat se superintendanty. Superintendanti tedy budou zodpovědní za kvalitu škol v území, kdo ale bude zodpovědný za chod každé jedné konkrétní školy? Jak se SČP vypořádá se školskými odbory krajských úřadů, jejichž pravomoce chce převzít? A jak se bude řešit rozpor mezi představami superintendantů a ředitele konkrétní školy? Z celkové dikce kapitoly Témata pro rok 2020 jednoznačně vyplývá, že rozpory mezi řediteli a SČP nebudou – buď se ředitel přizpůsobí, nebo v dalším funkčním období ředitelem nebude:

Je na místě zahájit diskuzi, zda právě střední článek by neměl být zodpovědnou složkou za pedagogickou kvalitu škol v území, přičemž by měl být vybaven patřičně účinnými nástroji.“

Co jsou zlověstně znějící patřičně účinné nástroje?

SČP bude mít také za úkol „systematické propojování inovativních škol s ostatními“. Jaké školy budou inovativní a kdo to určí? Jak se pozná inovativní škola? Kdo řekl a na základě čeho, že inovativní školy jsou lepší než tradiční? Když bude mít škola svělé výsledky, podporu rodičů i zřizovatele, ale nebude ji lze nazvat inovativní, bude krácena na penězích? Bude požadována výměna vedení či trvalý dohled včetně převzetí některých pravomocí? Na to má Eduin také odpověď:

Z našeho pohledu jsme rádi, že se mluví o podpoře. Ale nemá smysl se tvářit, že to nemá být i řízení a že nepotřebujeme, aby střední článek dokázal i řídit.

Střední článek podpory takto vymezený je nebezpečný nástroj s velkým korupčním potenciálem. Chce vypadat jako podpora ředitelů či učitelů, prioritně však bude prosazovat změny ve vzdělávání, které se líbí Eduinu, o jejichž dopadu neví nikdo nic a za které také ve výsledku nebude nikdo zodpovědný.

Napsat komentář