Londýnská škola: Chválit, nevyžadovat, nezkoušet

Postřehy (osobní návštěva + hovory s asistentem pedagoga) z veřejné primary school v širším centru Londýna, která má mezi rodiči výbornou pověst a z toho důvodu do ní zapisují své děti pár let po narození. Při posledním hodnocení Ofsted (inspekční orgán) získala „vynikající“ – nejvyšší ze 4 stupňů hodnocení.

• Povinná školní docházka začíná bez výjimky pro všechny prvním dnem školního roku následujícího po 5. narozeninách.
  • Rodiče zapisují děti do pořadníku vybrané školy v raném věku, podle popularity dané školy.
  • Pokud se dítě do vybrané školy nedostane, je potřeba přihlásit jej do jiné, byť i vzdálenější bydlišti dítěte.
• Základní škola má 7 ročníků – jeden předškolní + 6 školních.
  • Nultý ročník jsou předškoláci, první a druhý ročník jsou školička, následuje 3. – 6. ročník.
  • Nelze propadnout ani z jakéhokoliv důvodu opakovat ročník. Děti stejného věku jsou vždy ve stejném ročníku.

• V šestém ročníku dělají všechny děti v UK jednotné srovnávací zkoušky z angličtiny a matematiky.
• Dle požadavků vybrané střední školy dělá většina žáků též přijímačky.
• Středních škol je několik typů volených dle studijního potenciálu dítěte.
• Střední škola si studenty vybírá na základě výsledků přijímacích zkoušek, zohledňuje se též posudek a poslední „report“ ze základní školy.
  • Posudek je souhrnný popis vlastností a projevů dítěte včetně rodinného zázemí a přístupu k plnění školní docházky.
  • Report (viz následující článek) je především slovní hodnocení žáka  z několika oblastí (6. ročník):
    • Matematika, angličtina, vědy, dějepis, zeměpis, design
      a technologie, hudební výchova, tělesná výchova, výtvarná výchova, religiózní výchova, občanská, sociální, zdravotní
      a osobní výchova a informatika a komunikační technologie.
    • Každá z uvedených oblastí má 3-9 sekcí.
      • Žák je hodnocený v každé sekci přidělením jednoho ze 3 stupňů:
        • pracuje na zlepšení
        • přijatelné
        • nad očekávání.
      • Na konci každé oblasti je pak krátký shrnující komentář.
    • Report bývá psán v pozitivním duchu, nepoužívá se negativní hodnocení (neumíš, nejde ti), velmi se šetří imperativy (musíš, je nutné, je třeba, je nezbytné).
    • Je vydáván jednou ročně.

• Neexistují známky ani jiné průběžné kvantifikovatelné hodnocení výkonů dítěte.
• Učitel může (nemusí) psát do sešitů stručné slovní hodnocení ke konkrétní látce.
  • Děti sešity nenosí domů. Rodiče mohou sešity vidět na vyžádání, zpravidla během třídních schůzek.
  • Děti nemají notýsky ani žákovské knížky.
  • Děti nemají učebnice.
    • Učivo, které je potřeba probrat v daném ročníku, si učitelé stahují z internetu – z učitelských portálů, které obsahují cvičení. Ta se vytisknou a nalepí do sešitu, anebo je děti opisují (záleží na učiteli).
    • Učivo lze také kopírovat z publikací, které škola zakoupila.
    • Každý učitel má volné pole působnosti.
  • Děti do sešitů buď píší, anebo doplňují do předtištěných pracovních listů, které si stříhají a lepí do sešitů.
    • V nižších ročnících je to práce asistentů učitele.
  • Pokud dítě nezvládá stejnou látku jako jeho spolužáci, dostává
    od učitele pracovní listy z nižších ročníků, přičemž se striktně dbá
    na to, aby z ničeho nebylo patrné, že je to látka jednodušší. Tím se brání snižování sebevědomí dětí (přeškrtnutí ročníku černou fixou v záhlaví pracovního sešitu a pod.).

• Rodičovské schůzky jsou 2x ročně. Každý rodič má k dispozici
  na individuální rozhovor s učitelem 10 minut; tento čas je striktně dodržován. Pokud rodič stojí o delší konzultaci, může si s učitelem domluvit schůzku na jiný den.
• Děti po skončení denního vyučování předává rodičům třídní učitel nebo asistent. V tomto čase je možné doptat se na prospěch dítěte a to jak z hlediska výuky, tak i chování.
• Děti ani rodiče nemusí vědět, jak na tom děti jsou v jednotlivých předmětech
  a to po celých 6 let.
• Velká část rodičů nedělá nic pro co nejlepší prospívání svého dítěte; jsou přesvědčeni, že to je úkol školy.
• Rodiče spoléhají na to, že škola má naučit dítě všechno, včetně smrkání, zavazování tkaniček, přecházení silnice …).
  • Pro některé rodiče jsou výsledky přijímaček na střední školu absolutním šokem, neboť do té doby nemuseli mít žádnou zpětnou vazbu o získané měřitelné úrovni vzdělání svého dítěte, pokud se o to sami aktivně nezajímali.
  • Zpětné vazbě o prospěchu dítěte formou slovního hodnocení nebo reportu často nevěnují soustředěnou pozornost, neboť jsou přesvědčeni, že je dítě skvělé. Žádný jednoznačný údaj jim neprozradí, že dítě třeba v něčem skvělé není.

• Škola je nepravidelně (buď namátkou nebo na něčí podnět) hodnocena několikačlennou komisí kontrolního orgánu Ofsted (Úřad pro standardy
  ve vzdělávání), která do školy přichází neohlášeně a zůstává třeba i týden s přístupem ke všem dokumentům, žákům a zaměstnancům. Výsledkem šetření je přidělení jednoho za čtyř stupňů kvality. Školy pak získaný stupeň zveřejňují na všech svých komunikačních kanálech. Výsledky jsou orientačním kritériem pro výběr školy rodiči a samozřejmě též zpětnou vazbou pro zřizovatele a školní radu.

• Vyučování je denně od 8.55 do 15.30 hodin a to pro všechny ročníky.

• Do 2. ročníku jsou během dne 3 přestávky, hodně se chodí ven: každá třída má k dispozici svůj vlastní venkovní prostor, nebo mohou děti být na velkém společném hřišti.

• Ve 3. – 6. ročníku jsou během dne 2 přestávky:
  • první je v 11.00 hodin a trvá 15 minut
  • druhá je ve 13.00 hodin, trvá 45 minut a je určena na oběd.

• Oběd vaří školní kuchyně.
  • Servíruje se formou bufetu v jídelně a vzhledem k mnohonárodnostnímu složení žáků i učitelů školy se pečlivě dbá na zastoupení různých potravin z různých světových kuchyní.
  • Klade se důraz na zdravou stravu, denně je na výběr též bezmasé jídlo.

• Děti po vyučování mohou navštěvovat kroužky, které nabízí škola
  a vedou je jednotliví učitelé či asistenti; žádné další kroužky děti zpravidla nemají. Kroužky ve škole rodiče platí (cca 30 liber/čtvrtletí). Sociálně slabí mají jeden kroužek týdně zdarma.

• Děti musí nosit školní uniformy, které jejich rodiče v konkrétní škole zakupují.
  • V uniformě musí děti přijít do školy (nesmějí se převlékat až v budově školy) a zase v ní ze školy odejít;
  • Pokud jdou po vyučování na kroužek v rámci školy, absolvují ho v uniformě.
  • Na sportovní činnosti je předepsaná speciální uniforma dané školy.

• Ve škole nezvoní, děti nemají rozvrh.
  • Délku a zaměření jednotlivých učebních bloků určuje učitel.
    • Učitel má rozvrh, ale není pevně daný, lze jej upravovat dle momentální situace.
    • Do oběda musí odučit angličtinu a matematiku v libovolném pořadí.
    • Po obědě je jednou týdně „věda“, pak VV, HV a cizí jazyk, který je z časových důvodů často spojován s VV.
• Ve třídě je cca 30 dětí.
  • Jeden učitel.
    • Učitelé nemusejí mít vystudovanou pedagogickou fakultu.
    • Běžně mají jakoukoliv vysokou školu, poté si dodělají „učitelský rok“.

• Dle náročnosti třídy vždy jeden, někdy dva asistenti učitele.
  • Kopírují a lepí učební materiály.
  • Starají se o pomůcky všem dětem:
    • Ráno před vyučováním musí být v každé skupině lavic stojánek s ořezanými pastelkami a tužkami, k dispozici gumy, nůžky, lepenka, volné papíry (děti si z domova nemusí nosit vůbec nic, přicházejí do školy doslova „s holýma rukama“).
  • Převádějí děti během vyučování ke specialistům.
  • Mají dozory na chodbách a hřištích.
  • Mají na starosti intervence u dětí, které potřebují další péči, např. nácvik psaní, čtení, počítání, lego terapii atp.

• Děti sedí v klasických lavicích natočených tak, že je zpravidla 4 – 6 dětí pohromadě v jedné skupině, bokem i zády k tabuli.

• Ve škole funguje několik specialistů (logoped, arteterapeut, etoped
  a speciální pedagog), ke kterým jsou děti v průběhu vyučování odesílány na individuální práci.
  • Děti, které potřebují více péče, si může vzít asistent učitele do vedlejší místnosti, kterou má k dispozici většina tříd, a věnovat se mu individuálně.
  • Dítě není ani chviličku během školního dne samotné – buď je ve třídě s učitelem, v pracovnách specialistů, anebo na hřišti, kde mají dozor asistenti.

• Učitelé se snaží děti motivovat k práci v hodinách různými způsoby – děti třeba mohou v matematice „posbírat“ části trojúhelníku za každou dobře zvládnutou lekci – když je po několika týdnech trojúhelník kompletní, učitelé se radují, chválí dítě a povzbuzují k další výborné práci. Když trojúhelníku kousek chybí, učitelé se radují, chválí dítě a povzbuzují k další dost dobré práci. Je to zároveň informace pro učitele, aby viděl, zda dítě látku ovládá
  či nikoliv. Dětem je to dle vyjádření učitelů lhostejné, protože budou pokračovat dál, ať už látku umějí či nikoliv.

• Vyučovací bloky mohou být poměrně rušné (dle složení dané třídy) – děti sedící ve skupinách se spolu baví, strkají se, hrají nejrůznější hry, berou si vzájemně pomůcky, popř. si je shazují na zem. Kdykoliv mohou pít i odejít
  na toaletu. Děti se SVP průběžně odcházejí a zase přicházejí do třídy z práce se specialisty, asistenti se věnují jedné skupině nebo jednomu dítěti a učitel zase jiné skupině dětí.
  • Dětí se SVP bývá ve třídě kolem 90% (konkrétně v pátém ročníku 28 ze 30 dětí).

• Dětem se nabízí mnoho podnětů a činností – díky dotacím a sponzorům škola umí sehnat včelstvo a děti mohou přihlížet stáčení medu. Škola umí zajistit malé ovocné stromky a děti se učí sadařství. Škola sehnala zvýšené záhony pro každý ročník a děti mají pěstitelské práce. Škola vybaví dílny – a děti se učí pracovat s nástroji. Loni škola domluvila spolupráci s  architektonickým studiem a to dodalo profesionálně vyvedené „město snů“ navržené dětmi. Škola za tento projekt pak získala ocenění v národní soutěži. Škola také zakoupila dostatek hudebních nástrojů a úplně každé dítě se učí hrát na jeden z nich.

• Třídní učitelé vedou jednu třídu zpravidla jeden, výjimečně dva školní roky
  po sobě.
  • Před letními prázdninami se učitel dozví, jakou třídu bude mít příští rok (včetně předškolní) a s jakým asistentem.
  • Tato škola má jednu třídu v každém ročníku, takže složení tříd se celých 7 let nemění, mění se třídní učitelé a asistenti.

• Pokud dítě pomýšlí jít na kvalitní střední školu, neobejde se bez přípravy
   na přijímačky.
  • Školský úřad příslušný místu bydliště má k dispozici seznam školitelů, kteří za úplatu poskytují dětem doučování na přijímačky. Školitelem se může stát kdokoliv.
  • Přípravu na přijímačky také může (ale nemusí) poskytovat základní škola odpoledne po vyučování, rodiče za tuto službu platí.
  • Rodiče ani učitelé nejsou spokojení s přípravnými kurzy ať už  organizovanými školou nebo těmi soukromými, protože prý děti už bývají po vyučování končícím v 15.30 hodin unavené a nesoustředěné a učení navíc je vyčerpává.

• Úkoly
  • Děti mají pouze dobrovolné domácí úkoly.
    • Na týden připadá úkol srovnatelného rozsahu, jako u nás mají děti na den.
    • Dítě za přinesený DÚ dostane buď slovní pochvalu, nebo samolepku na uniformu. Žádná evidence vypracovaných  ani nevypracovaných úkolů se nevede.

• Učitelé připouštějí, že děti třeba neumějí v šesté třídě plynule násobilku a tím pádem tápou i v návazném učivu: násobení a dělení pod sebe, rovnice, zlomky, procenta. Nepomohla by jim tedy pro zopakování a upevnění učiva domácí práce formou krátkých povinných úkolů? Samozřejmě pomohla, vědí učitelé z letitých zkušeností, ale rodiče úkoly odmítají, takže je nelze vymáhat jako povinné. V každé třídě se najde několik málo rodičů, kteří se zajímají nad rámec, jejich děti dobrovolné domácí úkoly dělají, rodiče se při přebírání dětí od učitelů zeptají, co dítěti dnes šlo a v čem tápe, případně s ním doma učivo doplňují. Situaci jim komplikuje fakt, že děti nemají učebnice a sešity si nesmějí nosit domů, takže rodiče musí vyvinout velké úsilí, pokud chtějí dostat své dítě na úroveň, které je schopno dosáhnout.

• Atmosféra školy
  • Všichni ve škole jsou přátelští, dospělí se zájmem pozdraví, prohodí pár slov, děti se doptávají.
  • V učitelském sboru i mezi dětmi je mnoho národností.
    • Muslimské dívky a ženy chodí v šátcích.
  • Všichni učitelé i asistenti mají na krku cedulky se jménem a pracovní pozicí. Zástupkyně ředitelky v této škole navíc též cedulku s nápisem „Teaching, not testing“.
  • Učitelé i asistenti věnují velkou pozornost korektnímu vyjadřování a to i v hovorech mezi sebou ve sborovně.
  • Už delší dobu se vedou debaty o tom, zda umožnit dětem nosit během vyučování přezůvky. Děti často mají na nohou promočené boty celý školní den se všemi důsledky zdravotními, hygienickými a společenskými. Přezůvky by jim navíc údajně umožnily lépe se soustředit, uvolnit a posadit se pohodlně do lavice i na zem. Zlepšila by se i hygiena společných prostor.

• Děti mají čtyři povinnosti:
  • Přijít každý den do školy a zůstat v ní od 8.55 do 15.30 hodin.
  • Nosit po dobu pobytu ve škole školní uniformu.
  • Absolvovat vyučování společně se svou třídou.
  • Chovat se zdvořile.

• Chování
  • Každé dítě je zapojeno do programu It’s Good to be Green. Učitelé mají k dispozici 4 karty, které přidělují dětem dle jejich chování: vše OK (zelená) – zamysli se (modrá) – varování (žlutá) – problém (červená).
  • Pokud je dítě potřeba ukáznit, může nejprve „dostat modrou kartu“. Když ho to nezarazí, dostane žlutou a nakonec červenou kartu.  
  • Vyfasuje-li dítě červenou kartu, čeká ho pohovor v ředitelně, který může vést k vyloučení dítěte z vyučování na několik minut až hodin, v krajních případech i na celý den (rodiče si ho musí okamžitě vyzvednout ze školy), anebo k úplnému vyloučení ze školy.
  • Chová-li se žák náležitě, může mu být dle uvážení učitele či asistenta přidělena zase zelená karta.

Příště: Londýnská škola – známky nebo konejšení?